„My, rodiče, se zříkáme svého syna a žádáme pro něj nejvyšší trest – zastřelení. Pro takovou zrůdu není v sovětské rodině místo.“ Tato slova adresovali rodiče Vladimira Vinničevského v listopadu 1939 do redakce novin „Uralskij rabočij“. Co mohl spáchat sedmnáctiletý mladík, že si vlastní rodiče přáli jeho smrt? A skutečně v Sovětském svazu popravovali děti a mladistvé? Sériový vrah, který měl na svědomí osm dětských životů, se do dějin sovětské kriminalistiky zapsal jako „Sverdlovská zrůda“.